A když upletla všechny šály, uvařila všechna jídla, napsala všechna slova a naučila se intonovat, když zpívá tak potichu, že skoro šeptá, vystudovala vysokou školu, získala místo v týmu vývojářů systémů rozpoznávání řeči, získala úspěch a uznání v hudbě a zhubla svých deset až patnáct kilo, zaplatila dluhy, donaučila se francouzsky a finsky (japonsky), přestala kouřit, začala uklízet, sžila se s jógou a zvykla si pravidelně sportovat, nalezla vnitřní klid a jasný směr ve svém životě? Objevila smysl a svobodu a seznala, že je myslitelné šířit svoje geny? Byla šťastná a moudrá, nebo si našla milion dalších důvodů, proč ještě není, kdo chce být? Dokázala aspoň polovinu z toho, nebo zůstala sedět na zadku s tím, že neví, co dřív? Nezačala si to třeba vybíjet na svém (údajně velice richardo-z-mostu-přes-navždy-od-bacha-ovitém) muži? Nezačala třeba chlastat? Nezačala se hrozně bát? Jak to asi dopadlo?
pátek, 11. února 2011
Subscribe to:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Záznamů
5 Comments:
to ještě uvidíme
jsem upřímně zvědavá.
conie
a víš co eště? docela mě děsí, že už je to five or six a ne třeba ten years later. že už to vypadá, jako že by se to ve střednědobém časovém horizontu mělo stát a já se na to pořád uplně necejtim.
istaxes
taky ji mohla prejet tramvaj. stavaji se ruzny veci:) ale fandim ti;)
počkat, kdo říká, že jsem to já? :)
Post a Comment