Liknavý okamžik radosti

Kolem a kolem, není to špatný. Když se to tak vezme, mám skvělý život a směřuji ho k lepším zítřkům. Skoro všechno je tak, jak si zamanu a když ne, stejně to není důležitý.

Je mi dvaadvacet, Kim Čong-il má 69. narozeniny, táta s dědou přijdou na oběd do mého (mnou obývaného) bytu, kde právě teď spí skoro dokonalý muž, kočka a dvojice dobrých přátel ve vedlejší místnosti, za hodinu mi končí noční služba v tiskový agentuře a když jsem si řekla, že budu polykat tryptofan a dál se uvidí (co se asi tak může stát?), tak jsem ho prostě objednala. Včera jsem byla u Zpěvačky a ta se mi po hodině vysmála, proč se jí ptám, co mám řešit na pódiu, když jsem já a to stačí. Na sobě mám roztomilé tričko z Threadless. Občas, když se podívám do zrcadla, líbí se mi, co vidím, na papír a líbí se mi, co napíšu, do indexu a taky to jde... Není to vlastně fajn? Je to vlastně fajn.