Vážné nemoci, spokojené vztahy, státnice a diplomky jsou nepřátelé blogů

...pokud se to tedy dělá pořádně. Ne že by se to všechno týkalo mě, já mám jen ten vztah a zbytek jen tak konstatuju. (Momentálně se mám učit na zkoušku, kterou moc vážně neberu, ačkoli bych asi měla...takže bez mučení přiznávám, píšu vlastně proto.) Pointa celého úvodního sdělení mimo závorku je, že se můj svět určitým způsobem zjednodušuje a na marast, který mi roste v hlavě, mám obvykle po ruce poradce, a to i v případě, že se ho týká.

Někdy mě napadá, že nechávat si svoje věci v sobě a sdílet je jenom osobně s někým blízkým je tak nějak zdravější, nebo dospělejší. Nebo nevím. Já si dospěleji nepřipadám. Zdravěji jistě, mám například pocit, že můžu svobodně naložit se svým životem a nemusí to být zrovna prostřednictvím megalomanských zásahů typu stěhování, sebevražda nebo výpověď z práce. Nepřipadám si ale prázdná ani o nic míň jako exhibicionista a nemám menší potřebu něco psát. Tak by mě zajímalo, kde je problém.

Dneska jsem se například - letos poprvé - spálila o kopřivu a včera jsem se například - poprvé v životě - zaregistrovala do bedýnkářského družstva. Taky jsem měla první zralé jahody a zkoušky se mi více méně skládají, tudíž je život ideální. Proč mě nenapadne napsat třeba o tom? Že je venku pěkně, že mám další hudební objev, že ale pořád nezpívám a bojím se, že už mi to nepůjde? Že mám hrozně divný sny a že mám pocit, že je okolo mě stále víc hodně nemocných lidí, jen já jsem v pořádku a připadám si proto jako svině? Že pořád ještě nevím, co budu vlastně dělat a nemám představu, který plán má reálnou budoucnost? Že překládám knížku a už nikdy nebudu překládat blbosti pro pošahané Slováky? Že jsem se ještě nezbláznila, nejsem těhotná, ani se neplánuju oholit naplešato jako Skinhead O'Connor, nebo se odbarvit a dělat, že jsem Barbie? Že jsme v den mého hubnoucího postu oslavili velice šťastný půlrok se zlcem a že pořád chci, aby to pokračovalo a třeba ani nepřestalo, protože si ho umím představit jako případného otce minizoe/minizoáka? Že mám posedlost výrobou různých dobrot tyčovým mixérem? Že kil je dole už asi sedm a už mě ten proces ani neštve? Že mi namísto toho začíná vznikat posedlost zdravým jídlem, resp. ujasňováním si toho, co je vlastně zdravé jídlo a zároveň nadále kouřím jak poslední uklízečka? Že jsem našla témata na překladatelskou a asi i fonetickou bakalářku? Že jsem začala krutě trápit trampolínu, co mám doma, a že jestli mě ty podivné zumbové ženy budou ještě chvíli štvát, začnu to sama trénovat, akorát že na můj kurz se bude smět až po testu IQ? Nebylo by to třeba i na víc postů? No tak? Nic? Tak já se jdu asi učit na tu pitomou zkoušku...