Můj život je veskrze transformativní zkušenost, řekla si Zoe a jala se pokoušet o další hlubší zásahy do svých fundamentů. Dočetla se o principu trial period aplikovaném na skutečný život a pomyslela si, je to jenom měsíc mé existence a navíc je to tak nádherně new-agey, že to prostě nejde neudělat. Od té chvíle se denně freetek/freestyle koncentruje na hudbu. Spontánní záchvěvy zpěvu při vaření se nepočítají. Cokoli soustředěného od 20 minut výš ano. Ať už zpívá, analyzuje okem či sluchem, nebo se pokouší číst nějaké noty bez pomoci své Yamahy, denně se snaží o jakoukoli činnost. Zatím to jde.
True story. Nepřeju si v dohledné době dospět do fáze, kdy nechápu, co mě na zpívání kdy zajímalo. Nechci mít už nikdy pocit, že to nemůžu nebo nedokážu dělat a stačí mi pasivně přijímat. Vím, jak se to stalo, a odmítám se k tomu vracet. Trial period se mi líbí. Představa, že se začátkem semestru, kdy nebudu vědět, kde mi hlava stojí, budu narychlo dělat krkolomná rozhodnutí typu "od zítřka už nikdy nebudu XYovat" je dostatečně směšná a pokud jde o mě, tak dávno překonaná, že jsem musela najít něco jiného. Fakt, že měsíc něco zkusím a pak můžu dělat to, co předtím, zní podobně hloupě, až na to, že je vyšší pravděpodobnost, že sama sebe oblbnu. Když ne, aspoň jsem chvíli něco dělala.
Hrozně mi pomohlo vidět, že dokážu se svým bytím něco udělat. Něco na něm změnit. Deset kilo dole mi dost posunulo uvažování o tom, jak vypadá realistický cíl. A taky už si nemyslím, že jsem lemra, která se nikdy nemůže naučit nic nového nebo dělat něco lépe než dosud. Přestala jsem po sobě chtít blbosti. Jsou lidé, kteří si umí lusknout prstem a začít stepovat a trénovat tři hodiny denně. Já ne. Jsou lidé, co dokážou dělat zásadní změny bez krvavého boje se sebou. Já ne. Přestalo mi to vadit a neštve mě, že já musím mít chytré knihy, návody, new age kecy, elektronickou cigaretu, seznamy, zápisky, aplikace v telefonu a kalorické tabulky. Za deset kilo váhy a velkou tercii rozsahu to stojí. I za ty stromy, co se kvůli mým toolám pokácely.
Sebevýchova mi nikdy nešla snadno.
pondělí, 5. září 2011
Améba útočí
...said zoe 'round about 1:29
Subscribe to:
Komentáře k příspěvku (Atom)

2 Comments:
Já mám zrovna období, kdy trochu cvičím na kytaru. Neumím už ale skoro nic, včetně not. Potřeboval bych k někomu chodit. Nedávno jsem cestou k cvokařce zahlédl ve vlaku svého bývalého učitele, ale radši jsem se k němu vůbec nehlásil.
to bylo znamení! :)
Post a Comment