Je podzima. Je to ošklivý, tmavý, vlhký a studený. Nechci nic. Cejtim se ošklivě, bezbarvě, mdle a rozplizle. Chovám se tak a mám zamrzlou hlavu. Dlouhé zimní večery neslouží absolutně k ničemu a jediné co se mi chce dělat, je jíst a spát a koukat na seriály. Na ty žijící postavy, co vážej 40 kilo i s postelí a jsou hrozně inteligentní, sympatické, úspěšné a plné života. Mám pocit, že se asi děje něco zlomového, ale já u toho nejsem, nijak zvlášť se toho neúčastním, jenom sleduju, jak kolem mě plyne můj život. A na jaře mi to bude líto.
A proto. Kdo s tím umí zacházet? Kdo z vás ví, co se s tím dá dělat? Kde se bere zájem o cokoli mimo spánek a pivo? Jak s tím žijete vy? Poddáváte se zimě, nebo ji ignorujete?
pondělí, 14. listopadu 2011
Návod na život
...said zoe 'round about 17:49
mode: zoe se ptá, Zoe se vzteká
Subscribe to:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Záznamů
8 Comments:
Zima je odporná. Ignorovat se nedá. Snažím se vzdorovat minimálně dvěma svařáky denně.
Jojo, taky mám "medvědí" povahu a zimu bych nejradši prospala. Řeším to tak, že se snažím v zimě vždy na pár týdnů vypadnout za teplem. Když to nevyjde, tak využívám zimu k tomu, abych přečetla všechny ty knížky, co jsem přes léto nestihla a abych si udělala parádní plány na jaro, léto a podzim. A když je nejhůř, pomůže mi láhev vína....ale pak je obvykle ještě hůř:))))
zima je katastrofa. dosud jsem ještě nepřišla na to, jak najít energii za dní, kdy jdu za tmy do školy a za tmy ze školy...
řeším to tunou práce. nebo neřeším, ale přebíjím :)
já to říkala, mister.
jeden čas jsem se každýho chtěla dokola ptát: proč vstáváte. proč chcete? kde se bere ta energie za vším tím...
zacházet s tím neumim, snad jenom procházet tím a nezastavit se, takže malý rituály, hodně pohybu, práce, knih, ne moc seriálů, being social i když strašně nechci.
JTJ: no jo, já se právě ptám. co tě k tomu motivuje? co ti řekne, že je dobrej nápad vzdát se toho seriálu, když je tak příjemný na něj koukat s vypnutou hlavou?
V nějakou chvíli mi nepomáhá ani představa nedobrejch konsekvencí, který by nastaly, kdybych nezájem nepřekonala, takže pravidlo NESMLOUVAT, čistit si zuby a snídat a čekat, až se motivace objeví. Protože ona se většinou objeví. Zní to jako plk z nějaký selfhelp knihy, ale mně fakt pomáhá si říct: dneska je ti blbě, ale civět do zdi si můžeš dovolit až zejtra/kdykoli jindy než dneska. A tak dále. Už jenom tohle mě pak trochu posune.
Na druhou stranu teda vypnout hlavu u seriálu neni žádný zlo..
Post a Comment